Gerhard Armauer Hansen se narodil v norském Bergenu jako osmý ze šestnácti sourozenců. Rodina vlastnila velkoobchod, který brzy zkrachoval. Hansen byl finančně podporován na gymnáziu, ale když nastoupil na Královskou Frederikovu univerzitu, musel se živit sám. Nejprve jako zastupující lektor anatomie, později vedl vlastní anatomický kurz, kde učil své vrstevníky. Byl velmi nadaným žákem, který učitelům často oponoval.
V roce 1866 úspěšně studia dokončil a nastoupil jako stážista v Národní nemocnici v Christianii, později jako lékař v rybářské kolonii na Lofotách. Po dvou letech se vrátil do rodného Bergenu a nastoupil do nově vzniklého leprosária. Brzy se stal asistentem doktora Daniela Cornelia Danielssena, který byl jedním z odborníků výzkumu lepry. Hansen neměl ohledně příčin nemoci předsudky, jeho názor se utvářel výhradně z vědeckých faktů. Na základě epidemiologických šetření rychle dospěl k závěru, že lepra není dědičná, nýbrž že se přenáší z jednoho člověka na druhého nějakým specifickým způsobem.
Lékařská věda v té době neznala princip přenosu infekce, natož aby chorobu způsobila bakterie. Gerhard Hansen se nebál tuto domněnku vyslovit a čekal ho konflikt se svým nadřízeným, který prosazoval názor, že je to nemoc dědičná. Tento konflikt mezi nimi byl pouze na vědecké rovině, v osobním životě byli přátelé, dokonce Hansenova první manželka byla Danielssenova dcera. V roce 1860 publikoval první odbornou práci, kde porovnával mikroskopickou anatomii zdravé a nemocné lymfatické tkáně malomocných. Získal grant od norské vlády a cestoval podél fjordů, navštěvoval nemocné, dokud se zcela neujistil, že lepra je choroba přenosná. Provedl také dvě biopsie z kůže pacienta a vzorky zkoumal pod mikroskopem.
Ve svých 32 letech objevil pod mikroskopem bakterii Mycobacterium leprae. Mnoho kolegů jeho teorii nepřijala a ani u veřejnosti nesklidil úspěch. Přesto Hansen stále pokračoval ve svém výzkumu. Neúspěšné úsilí postoupit dál ve výzkumu původce lepry mělo ještě další neblahé důsledky. Lékař se dostal před tribunál poté, co naočkoval do rohovky své pacientky leprózní materiál jiného pacienta. Přesto, že zákrok byl neškodný, provedl jej bez jejího svolení a za to jej zažalovala. Soud uznal Hansena vinným.
Lékař musel zaplatit náklady řízení a ztratil místo rezidentního lékaře v nemocnici. Jeho osobní život nebyl nijak šťastný. Byl dvakrát ženatý, ale ani jedno manželství netrvalo dlouho. Když bylo lékaři 36 let, prodělal mozkovou mrtvici a od roku 1900 se začaly projevovat srdeční problémy. Zemřel ve věku 71 let.
Zdroj: Ústav vědeckých informací 2. lékař. fakulty UK