Lepra? Pomáhají nemilovaným
Každá pochází z jiného kontinentu a jejich životní cesty jsou velmi rozdílné. Přesto se lékařka a řeholnice společně starají o malomocné v jedné z nejchudších zemí světa – africké Libérii.
Sestra Augusta při rozhovoru s pacientem a doktorka Srí Nandini se svým typickým úsměvem.
Jde o italskou řeholnici Augustu Galbuseru a mladou indickou lékařku Srí Nandini Krishnan. Obě pracují ve středisku Ganta, které skrze organizaci Likvidace lepry podporují čeští dárci. Sestra Augusta se zabývá chodem celého projektu, komunikuje s vládou, má na starosti finance a dbá na to, aby každý dělal to, co má. Doktorka Srí se kromě přímé péče o pacienty stará i o to, aby i ostatní zdravotníci pečovali o svěřené lidi správně a využívali co nejefektivnější metody léčby.
V Gantě se léčí nemoci, které ostatní nemocnice v zemi buď přehlížejí, nebo často neumí léčit. Kromě lepry je to ještě tuberkulóza a buruli.
Sestra Augusta patří do misijní kongregace Consolata sisters. Do Ganty přišla z Jižní Ameriky v roce 2007, v Africe předtím nikdy nebyla. „Dva roky jsem se nejprve seznamovala s celým projektem, až poté jsem za něj převzala odpovědnost,“ vypráví usměvavá řeholnice. Místní lidé jí rychle přirostli k srdci, ona i další sestry se zase brzy staly oblíbené v širokém okolí především proto, že se za všech okolností snažíly pomáhat potřebným. Což se dělo i během epidemie eboly, kdy se velká část nemocnic zavřela. Na otázku, zda ona sama nechtěla odejít, Augusta rozhodně zavrtí hlavou: „Ani jsem o tom nepřemýšlela. Byla jsem poslána k lidem a ve středisku jich zůstávalo stále dost, kteří potřebovali péči. Nemohla jsem je opustit.“
Než se epidemie dostala z hlavního města až do Ganty, vláda už doporučovala několik opatření, jak šíření nemoci zpomalit. Augusta se jich pokusila co nejvíce zavést, část zaměstnanců střediska přesto odešla. „Na nějaký čas jsme také přestali s aktivním vyhledáváním pacientů v terénu, bylo to příliš riskantní,“ dodává řeholnice.
Teprve několik měsíců působí v Gantě doktorka Srí. Přestože jí je jen 26 let, má za sebou studium medicíny v Indii a Velké Británii. „Vypadám jako Indka, ale přirozeněji se cítím v Africe. Lidé jsou tu velmi otevření a chovají se ke mně hezky,“ popisuje. Je dcerou lékaře a narodila se během jeho působení v Africe. „Vyrostla jsem v leprokolonii, takže jsem se s touto nemocí a její léčbou setkávala neustále,“ připojuje doktorka Srí.
Po konci studia pracovala s dětmi, které onemocněly rakovinou, ale cítila, že to není ta správná cesta pro ni. „Účinnou léčbu lepry známe už tolik let, přesto kvůli ní trpí stále tolik lidí. Beru to jako selhání nás lékařů. Proto jsem přišla sem a snažím se pomoci tohle změnit,“ říká mladá lékařka, jejíž práci v Libérii komplikuje stále ještě rozšířené čarodějnictví.
„Nemocní jdou mnohdy nejprve k šamanovi a jeho léčba jim často ublíží. Kromě vlastní nemoci pak musím bojovat i s následky těchto zásahů. Někdy není snadné poznat, co s nimi prováděl,“ dodává Srí Krishnan.
Svou náročnou práci má přesto velmi ráda a nelituje, že se kvůli ní musela vzdát mnoha výdobytků civilizace. „Nabíjí mě, že mohu pomáhat těm, kteří jsou jinak nemilováni a provází je silné společenské stigma,“ uzavírá.
V Gantě se léčí nemoci, které ostatní nemocnice v zemi buď přehlížejí, nebo často neumí léčit. Kromě lepry je to ještě tuberkulóza a buruli.
Sestra Augusta patří do misijní kongregace Consolata sisters. Do Ganty přišla z Jižní Ameriky v roce 2007, v Africe předtím nikdy nebyla. „Dva roky jsem se nejprve seznamovala s celým projektem, až poté jsem za něj převzala odpovědnost,“ vypráví usměvavá řeholnice. Místní lidé jí rychle přirostli k srdci, ona i další sestry se zase brzy staly oblíbené v širokém okolí především proto, že se za všech okolností snažíly pomáhat potřebným. Což se dělo i během epidemie eboly, kdy se velká část nemocnic zavřela. Na otázku, zda ona sama nechtěla odejít, Augusta rozhodně zavrtí hlavou: „Ani jsem o tom nepřemýšlela. Byla jsem poslána k lidem a ve středisku jich zůstávalo stále dost, kteří potřebovali péči. Nemohla jsem je opustit.“
Než se epidemie dostala z hlavního města až do Ganty, vláda už doporučovala několik opatření, jak šíření nemoci zpomalit. Augusta se jich pokusila co nejvíce zavést, část zaměstnanců střediska přesto odešla. „Na nějaký čas jsme také přestali s aktivním vyhledáváním pacientů v terénu, bylo to příliš riskantní,“ dodává řeholnice.
Teprve několik měsíců působí v Gantě doktorka Srí. Přestože jí je jen 26 let, má za sebou studium medicíny v Indii a Velké Británii. „Vypadám jako Indka, ale přirozeněji se cítím v Africe. Lidé jsou tu velmi otevření a chovají se ke mně hezky,“ popisuje. Je dcerou lékaře a narodila se během jeho působení v Africe. „Vyrostla jsem v leprokolonii, takže jsem se s touto nemocí a její léčbou setkávala neustále,“ připojuje doktorka Srí.
Po konci studia pracovala s dětmi, které onemocněly rakovinou, ale cítila, že to není ta správná cesta pro ni. „Účinnou léčbu lepry známe už tolik let, přesto kvůli ní trpí stále tolik lidí. Beru to jako selhání nás lékařů. Proto jsem přišla sem a snažím se pomoci tohle změnit,“ říká mladá lékařka, jejíž práci v Libérii komplikuje stále ještě rozšířené čarodějnictví.
„Nemocní jdou mnohdy nejprve k šamanovi a jeho léčba jim často ublíží. Kromě vlastní nemoci pak musím bojovat i s následky těchto zásahů. Někdy není snadné poznat, co s nimi prováděl,“ dodává Srí Krishnan.
Svou náročnou práci má přesto velmi ráda a nelituje, že se kvůli ní musela vzdát mnoha výdobytků civilizace. „Nabíjí mě, že mohu pomáhat těm, kteří jsou jinak nemilováni a provází je silné společenské stigma,“ uzavírá.
Článek byl publikován v Katolickém týdeníku č. 2016/16
Autor: Tomáš Kutil, redaktor Katolického týdeník