Česky   English

Sv. Damián de Veuster

10.5.2020

Sv. Damián de Veuster "Otec malomocných" se narodil roku 3. ledna 1840 v belgickém Tremelu, roku 1873 se dobrovolně přihlásil ke službě malomocným na ostrově Molokai (Hawai), kde umírá 15. dubna 1889. Zde si můžete přečíst životopis otce Damiána, který sepsal Peter Žaloudek pro novénu věnovanou tomuto světci.

 

 


Psát o svatém člověku není jednoduché: jednak žil před mnoha lety, někdy i před stovkami let, kdy doba byla jiná a jinak se žilo, a pak, v důsledku jeho svatořečení inklinujeme automaticky k tomu, že si jej dosti idealizujeme a vnímáme jinak, než jakým skutečně byl. P. Damián podobně jako jiní svatí byl prohlášený za svatého jednak pro své zásluhy a jednak proto, aby byl vzorem ve snášení utrpení a v překonávání krizí spojených s malomocenstvím, jak to v žádosti o jeho svatořečení napsala dnes již svatá Matka Tereza z Kalkaty 7. května 1984 papeži Janu Pavlovi II. 

Narodil se v roce 1840 svým rodičům jako jedno z osmi dětí v tehdy silně katolickém Vlámsku. Dvě z dětí zemřely už jako novorozeňata. Čtyři vstoupili do řehole a pouze dva zbývající se oženili a hospodařili na půdě zděděné po rodičích. Damián, od dětství zvyklý na tvrdou práci, byl otcovou nadějí, že po něm jednou zaujme jeho pozici. Proto jej rodiče nechali v základní škole jen do 13 let. Když se pak ve věku 19 let rozhodl vstoupit do řehole a stát se knězem, představení již nepočítali s jeho dalším studiem náročné filozofie a teologie a přidělili mu pozici bratra-laika. Teprve chlapcovou vlastní houževnatostí a s pomocí jeho vlastního bratra Pamphila, který ve stejné řeholi zastával později funkci profesora teologie, se mu podařilo v krátké době zvládnout předepsané zkoušky z latiny a základů filozofie a zahájit přípravu na kněžství. Tomuto bratrovi tedy vděčí P. Damián nejenom za to, že jej připravil ke studiu teologie, ale i za to, že byl poslán jako misionář na Havajské ostrovy a později do kolonie malomocných na Molokai. Kongregace Nejsvětějších Srdcí Panny Marie a Ježíše, do které vstoupil, byla speciální řeholí zaměřenou především na misijní činnost v tehdejších nekřesťanských zemích, a jenom malá část řeholníků zůstala v Evropě, aby zde formovali nové misionáře. Hlavní sídlo kongregace bylo tehdy v Paříži na Rue de Picpus. Pamphil měl již dáno určení na Havajské ostrovy. V době jeho plánovaného odjezdu však zuřil v severozápadní Evropě tyfus a Pamphil, touto nemocí nakažený, bojoval o život. Cesty do zámoří byly v porovnání s dnešní dobou rychlých leteckých spojů nesmírně komplikované a náročné. Jediný způsob dopravy představovala mnohaměsíční plavba parníkem či na plachetnici napříč oceány. Kolik dobrých, nadšených misionářských duší skončilo v jejich hlubinách! Jsou jich tisíce! Pamphil i Damián o tom samozřejmě věděli, a přesto se k této předaleké cestě odhodlali. Loď, kterou měl Pamphil odplout, již stála v přístavu, cesta byla zaplacena, žádné další přímé plavby nebyly na obzoru, bylo třeba jednat rychle a využít možnosti vydat se na cestu. Damián neměl v té době ani misijní určení a k ukončení teologického studia mu chyběly dva roky. Byl však pro misionářskou činnost natolik zapálený, že díky své houževnatosti (někteří tomu říkali tvrdošíjnost), se mu podařilo získat souhlas představených a nastoupit na loď místo těžce nemocného bratra s tím, že se bude během asi půlroční plavby nadále teologicky vzdělávat a že se po připlutí do Honolulu přihlásí ke zkouškám k místnímu biskupovi, který rozhodne o jeho vysvěcení na kněze. A tak se i stalo. Když loď po 148 dnech zakotvila 19. března u břehu v Honolulu, psal se rok 1864. Damiánovi bylo 24 let. Biskup Maigret, pocházející z Francie, jej shledal schopným, 21. května vysvětil na kněze a okamžitě mu určil misijní působiště na jihovýchodě nejjižněji položeného havajského ostrova Big Island v oblasti Puna. Tento ostrov je zvláštní a mimořádný tím, že na něm vládnou různé typy počasí: v severovýchodní oblasti Kohala-Hamakua je sice docela příjemné počasí, jsou tam ale strmé hory, přes které se museli zdatní misionáři pohybovat buď pěšky, nebo koňmo. Na jihu ostrova, v oblasti Puna, je zase vlhko, téměř denně prší a navíc zde od věků řádí sopka Kilauea, která ničí jak nádhernou přírodu, tak i malé osady Havajců a často bohužel i je samé. Křehce stavěný Clement Evrard, Francouz, který připlul z Evropy spolu s Damiánem, byl určený do oblasti Kohala, ale protože těžce snášel prakticky každodenní putování přes hory (silnice tehdy neexistovaly), otázal se Damiána, jestli by si s ním nevyměnil místo. Robustnější Damián, nadšený z toho, že je na Havaji a že všude jsou lidé – duše – kterým je potřeba přinášet Zvěst o Radostném Poselství – Evangeliu Ježíše Krista, s výměnou souhlasil, jen o tom museli informovat biskupa Louise Maigreta.

A tak se po necelých devíti měsících v Puně přesouvá do oblasti Kohala-Hamakua. V Puně a Kohale prožil celkem 9 let své misionářské činnosti. Za pomoci prostých Havajců postavil mnoho malých dřevěných kostelíků a jeden větší, kamenný. Když ale navštívíte tyto oblasti dnes, nenajdete už ani jeden z nich. Buď je zalila láva, anebo v průběhu let shnily a rozpadly se. Jako poslední byl v roce 1988 zničen i ten kostelík kamenný. Na mnoha místech ale najdete pamětní desky připomínající, že tam kdysi stával kostel, který postavil P. Damián. I z tohoto je zřejmé, v jakém duchu P. Damián žil: byla to horlivost a maximální nasazení v rámci jeho misionářského poslání. Na prvním místě byl pro něho člověk. Bez mrknutí oka odchází z relativně pohodlného místa do nepříjemného prostředí, protože ví, že i tam žijí lidé, ke kterým je třeba přijít s radostnou Zvěstí Evangelia.

Proto ani nepřekvapuje další jeho následný krok, který jako by byl krokem celého jeho života. V dubnu roku 1873 se konalo vysvěcení velkého kostela ve Wailuku na ostrove Maui. Biskup Maigret pozval na tuto slavnost co nejvíce kněží ze všech ostrovů, protože jim chtěl sdělit i svůj plán ohledně pastorace mezi malomocnými na ostrove Molokai. Telefony ani internet tenkrát neexistovaly. Damián byl spíše usedlý typ, takových setkání se většinou nezúčastňoval. Tentokrát ale na ostrov Maui připlul. Biskup se zármutkem hovořil o tom, jak již několik let jsou vyváženi malomocní lidé do Kalawaa na ostrov Molokai, kde neexistuje žádná nemocnice, žádný úřad, a ani tam nepůsobí žádný duchovní. Malomocní různého věku, pohlaví a vzdělání tam jsou odkázaní jen sami na sebe. Informace, které se o životě těchto ubožáků šíří, jsou otřesné a deprimující. 

Biskup měl plán. Jelikož věděl, jak nakažlivé malomocenství je, a protože měl své kněze rád a nechtěl je vystavovat nebezpečí, že také onemocní, navrhl čtyřměsíční výměnnou kněžskou službu. Chtěl vědět, jestli se vůbec najde dostatečný počet misionářů, ochotných se této službě jednou za čas věnovat. K jeho překvapení se přihlásilo kněží vícero. Mezi nimi i Damián, který byl tou myšlenkou tak nadšený, že už se ani nechtěl vracet na svůj ostrov a plánoval odjet na Molokai co nejrychleji. Biskup Maigret ho tedy přijal jako prvního dobrovolníka a odpluli spolu do Kalaupapy, kde byl tehdy stejně jako dnes malý přístav, kam malomocné přiváželi. Stalo se to 10. května roku 1873. Damián ihned biskupovi sdělil, aby už nikoho nehledal, že on zůstane na ostrově natrvalo.

“Jsem zde, uprostřed svých drahých malomocných. Jejich vzhled je sice odporný, ale mají duši, kterou svou drahocennou krví vykoupil náš božský Spasitel,” píše ve svém pravděpodobně prvním dopise z Molokai v srpnu 1873 generálnímu představenému do Paříže. “Nikdo nemá větší lásky než ten, kdo položí svůj život za jiné,” to je citát z Evangelia, nacházející se na pomníku P. Damiána v Kalaupapě. S jeho příchodem se situace malomocných totálně a zásadně změnila: zavedl tam pořádek, disciplínu, hygienická opatření, posiloval respekt jednoho k druhému, službu lehčích pacientů těm více nemocným. Vytvořil tam jednu velkou rodinu, jejímž členem se sám stal. Již pár let po svém příchodu malomocenstvím onemocněl. Stal se jedním z nemocných. I proto ho malomocní přijali za svého a díky jeho apoštolátu, enormnímu nasazení a organizování pomoci se život v někdejší kolonii bolesti, utrpení a pekla změnil v místo radosti, zpěvu a přátelského soucítění. Jak dodnes mnozí říkají - v nebe na zemi. Zemřel ve věku 49 let, těžce poznačen a zdeformován malomocenstvím. Před vládní budovou v Honolulu stojí jeho socha, na všech havajských ostrovech je uctíván a respektován jako žádný jiný člověk. V roce 2009 byl prohlášen za svatého.

 

 
PETER ŽALOUDEK. Otec Malomocných, Novéna k sv. Damiánovi de Veuster, Triton 2019

Obrázek:
Wikipedie, otevřená encyklopedie - 
https://cs.wikipedia.org/wiki/Damien_de_Veuster 

 

Sekce: Články   |   Tisk   |   Poslat článek známému

VÍTE, ŽE…

  • Likvidace lepry působila na více než 60 místech světa?
  • Pomáháme léčit lepru v zemích jakými jsou Indie, Libérie, Kolumbie a Tanzánie? Více naleznete ZDE.
  • Likvidace lepry pomáhá léčit lepru a tuberkulózu již přes 20 let?
  • V poslední lednovou neděli si připomínáme Mezinárodní den pomoci malomocným?
  • Původce nákazy lepry (Mycobacterium leprae) objevil v roce 1873 norský mikrobiolog Hansen?
  • První zmínky o malomocenství pocházejí z Indie z období zhruba 1400 let před naším letopočtem, ale první písemně doložená lékařská zmínka je datována do období okolo roku 600 před Kristem?
  • Posledním místem v Evropě, kde jsou shromážděni a léčeni lidé nakaženi leprou, je vesnice Tichilesti, která se nachází v Rumunsku??
  • Až 95% populace má přirozenou imunitu proti onemocnění leprou?
  • Bacil tuberkulózy (Mycobacterium tuberculosis) objevil v roce 1882 Němec Robert Koch?
  • Od roku 1941 je lepra léčitelná?
  • V roce 1981 byla komisí WHO doporučena k léčbě lepry metoda Multidrug therapy (MDT), kdy se pacientům podává kombinace léků: dapson, rifampicin, chlofazimin?
  • Tuberkulóza nejčastěji postihuje plíce, ale může zasáhnout i jiné orgány?
  • Třetina lidí umírajících na AIDS umírá v důsledku infekce TBC?
  • K léčbě TBC se používá kombinace léků: isonazid, streptomycin, ethambutol, pyrazinamid a rifampicin?
  • Lepra a TBC mají velmi příbuznou sekvenci, protože jsou způsobovány bakteriemi rodu Mycobacterium.

Další zajímavosti

Pomáháte lidem v nouzi?

72% (674)

12% (116)

2% (21)

1% (11)

5% (50)

6% (59)


XML Sitemap  |  Mapa webu  |  Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2020

Likvidace lepry, Josefská 43/4, 118 00 Praha 1