Středisko se nachází těsně u hranice s Guineou a specializuje se na léčbu lepry, tuberkulózy a buruli, která bývá označována jako mladší sourozenec lepry. Onemocnění způsobuje podobná bakterie vytvářející po těle vředy, které rozkládají napadenou tkáň. Středisko je co do léčby těchto nemocí nejrozvinutějším zařízením v celé Libérii. Organizuje též tzv. field trip výjezdy, při nichž pracovníci střediska objíždějí i velmi vzdálené vesnice a vyhledávají nemocné. Lehčí případy řeší rozdělováním léků přímo na místě, těžší svážejí do střediska. Za loňský rok léčili 196 případů malomocenství.
Malé děti jdou z ruky do ruky a ty jen trochu odrostlejší se už musejí zapojit do práce: nosí vodu, trhají ovoce, starají se o mladší sourozence. Do školy se dostane jen malé procento šťastnějších a bohatších dětí.
Stigma lepry
Největším problémem těchto zapadlých vesnic jsou nemoci. Především ty těžší, které místní bylinkáři neumějí léčit. Lepra či vředové onemocnění buruli pak s sebou nesou ještě společenské stigma. Lidé je berou jako Boží trest a nemocní jsou vyháněni ven do buše. Tam pak většinou rychle umírají.
Nemocnice jsou od vesnic daleko a místní lidé nemají peníze na ošetření. Tamní lékaři navíc většinou neumějí lepru včas rozpoznat.
Jedinou nadějí pro nemocné jsou terénní výjezdy, které organizuje středisko v Gantě. Jak provoz střediska, tak tyto takzvané field trip výjezdy fungují díky českým dárcům. Pokud nemoc objeví včas, nemocní mají velikou naději, že kromě vyléčení budou mít žádné či minimální trvalé následky. Lehčí případy zůstávají ve vesnicích, těžší odvážejí zdravotníci do střediska.
Na výjezdy vyrážejí dva lékařské týmy, každý z nich většinou jednou měsíčně. Výpravy trvají obvykle pět dní a jejich hlavní náplní jsou lékařské prohlídky. Během jednoho výjezdu objeví kolem deseti nemocných. I lehčí případy ponechané ve vesnicích pak pravidelně kontrolují, léčba totiž trvá mnoho měsíců.
Naděje jménem Ganta
Rehabilitační středisko v Gantě je v Libérii unikátním zařízením. Jsou v něm nejlepší odborníci na lepru a tuberkulózu v celé zemi. Jeho součástí jsou i laboratoře, díky kterým je možné velmi rychle odhalit, zda nemocný opravdu trpí tuberkulózou, malomocenstvím nebo buruli – a ihned je nasazena správná léčba.
Výrobna speciální obuvi v Rehabilitačním středisku Ganta pomáhá pacientům s leprou. Děti jsou pro Liberijce největším pokladem. Žijí velmi chudě, přesto jsou šťastné. Ve středisku působí kromě mnoha jiných zdravotníků dvě lékařky. Daniela, která je zároveň řeholnicí, a Srí Nandini, původem Indka. „Více než boj s nemocí mě zajímá pomoc lidem, kteří nejsou milováni a jsou naopak stigmatizováni. Předtím jsem se věnovala dětem trpícím rakovinou, teď chci pomáhat postiženým leprou. A právě tady, v Libérii, kde je stigma velmi silné,“ vysvětluje svou motivaci teprve šestadvacetiletá doktorka Srí, která část lékařského studia prožila v Anglii.
Slovo „rehabilitační“ nemá středisko ve svém názvu jen tak náhodou. Kromě vlastní léčby nemocí se v něm zdravotníci snaží pracovat i s jejich následky a maximálně umenšit vliv různých trvalých postižení, jež nemoc způsobila. Jedno oddělení se věnuje přímo fyzioterapii, na kterou pacienti pravidelně docházejí. Nemocní leprou často přijdou o prsty u nohou, dochází i k deformaci jejich chodidel. Proto potřebují speciální obuv, ale tu si lze v Libérii opatřit jen velmi obtížně. Středisko má proto vlastní dílnu, kde pro každého nemocného vytvářejí na míru speciální boty. Nejdříve ze sádry odlijí tvar zdeformovaného chodidla a podle této předlohy tvarují podrážku. Ta musí být z měkkého materiálu, aby nepůsobila otlačeniny. Ve středisku vyrábějí i berle, které nemocní používají během léčby. A pokud někdo přijde o část nebo celou nohu, pak i po vyléčení akutního stadia nemoci.
Ve středisku nyní působí pět řeholnic z kongregace Sestry sv. Terezie od dítěte Ježíše, která vznikla v Tanzanii. Jde přitom o profesionální tým: kromě lékařky je mezi nimi vystudovaná zdravotní sestra či lékárnice. Působí zde zatím necelé dva měsíce, takže si zvykají na cizí zemi, která je přijala přátelsky. Velká část Liberijců se totiž hlásí ke křesťanství, byť většinou spíše k protestantství.
Fotografie: Doktorka Srí Nandini ošetřuje už téměř vyléčeného pacienta, který trpí nemocí buruli.