6. května (Kuchyně)

Na snídani obvykle dostanete několik kulatých pšeničných placek, jimiž nabíráte obsah malé mističky. V té je většinou mírně pálivá směs, která je něčím mezi vařenou zeleninou a omáčkou. Dál třeba vajíčko „na hniličku“ a někdy je ke chlebu nabízen i místní med. Zatím jsem ale nesebral dost odvahy k jeho konzumaci, protože by tato kombinace nemusela dělat dobrotu. :-)

 

Na oběd je vždy rýže, která se průběžně zapíjí něčím, co bych nazval „speciální čočkovou polívčičkou zpravidla jantarové barvy“. Zní to sice strašně, ale je to celkem chutné a jako jedna z mála věcí je to nepálivé. Pokud to nechcete zapíjet, můžete si obsahem mističky rýži polít. K tomu vždy dostanete bohatou a často i pálivou zeleninovou oblohu (ne na syrovo jako u nás, ale vždy v nějaké zpracované polo-omáčkové formě). Tuto zeleninu dostanete částečně na talíři a většinou i v další extra mističce. A konečně v té poslední najdete i dvě až tři kostky masa v omáčce, kterou bych přirovnal k hodně pálivému guláši. Takže vždy kromě „hlavního“ talíře máte i dvě až tři malé mističky. Indové zpravidla jedí rukama, ale bělochům se celkem automaticky nabízejí vidlička a lžíce. Kvůli tomu, že se tu nejí polévky, jsou porce dost velké. Večeře je vždy podobná, ale nikdy se nejí úplně totéž.