10. října (Kalkata: turistické cíle, 1. díl)
Kalkata nabízí dost zajímavých míst na to, aby vám na jejich návštěvu nemuselo stačit ani několik dní. V každém případě tady panuje turistický pravěk, což s sebou nese různé výhody i nevýhody: přístup k turistickým informacím je v našem měřítku velmi omezený a kvalita a dostupnost různých, s turistikou souvisejících služeb je nízká. Na druhé straně to vynahrazují nízké ceny a fakt, že se zde nevyskytují davy zahraničních turistů, kteří fotí vše kolem sebe. Pokusím se tedy v kostce popsat, co zajímavého tady člověk může vidět.
Bez pochyby nejvýznamnější památkou je Viktoriin památník (Victoria Memorial), což je impozantní stavba z počátku 20. století a zároveň něco mezi indickým Tádž Mahálem a americkým Bílým domem. Původně byl stavěn jako připomínka diamantového výročí vlády královny Viktorie, leč dostavěn byl až dvacet let po její smrti. Uvnitř je výstava fotografií bengálského básníka Rabíndranátha Thákura, výstava zbraní, expozice historie města Kalkata a sbírka obrazů indických buditelů. Nesmí se tady fotografovat, avšak u výhledu na přilehlé zahrady je to povoleno – není divu, protože park je na indické poměry opravdu pečlivě udržovaný a velmi čistý. Nejkrásnější pohled na něj je při západu slunce, kdy se trochu ochladí a paprsky se odrážejí na hladině sousedních jezírek.
Severně od Viktoriina památníku se nachází rozlehlý, asi 3 km dlouhý park Maidan. Vznikl tak, že vesnice, která zde kdysi stála, byla srovnána se zemí, aby sousední Williamova pevnost (Fort William) neměla žádnou překážku ve střelbě. Dnes je to oblíbené místo pro sport, piknik, setkávání a procházky, můžete se tady i svézt na koni. Opodál stojí katedrála svatého Pavla, což je ukázkový příklad britské architektury. Jednolodní chrám je uvnitř neobyčejně prostorný a působí vzdušně, a rovněž i v něm se však nesmí fotit.
Protože ke Kalkatě neodmyslitelně patří dílo Matky Terezy, měl jsem i já možnost navštívit hlavní misijní stanici Misionářek milosrdenství. V přízemí se nachází hrobka této výjimečné ženy, shlédnout lze i výstavu mapující její životní cestu a po schůdcích lze vystoupat k pokoji, kde žila. Velmi zajímavé bylo si pohovořit se sestrami, které se starají o chod domu – i dnes se lze setkat s některými, které jsou velmi vysoko v číselném pořadníku, takže pamatují úplné začátky tohoto řádu.
Pro většinové hinduisty je nejvýznamnější památkou chrám bohyně Khálí (Khálíghát), od níž je pravděpodobně odvozeno jméno tohoto města. Chrám se nachází se jižně od centra a současná budova pochází z 19. století, avšak samotná svatyně je mnohem starší. Poutníci sem přicházejí s ibiškem a nabízejí jej tříoké podobě této bohyně. Kněží návštěvníky nahánějí do fronty na zaplacení finančního „daru“ – tato praxe není ničím výjimečným a dochází k ní i na silnicích, kde výběrčí kasírují peníze na úhradu oslav nadcházejícího hinduistického svátku Durga Pudža.
Na protějším břehu řeky se nachází centrum Ramakrishna. Jedná se o misijní stanici jedné větve hinduismu, která uznává univerzalitu všech hlavních světových náboženství – od hinduismu, přes judaismus a křesťanství až po islám. Zakladatel této větve, Sri Ramakrishna, žil v 19. století a je považován za jakéhosi proroka moderní doby. Misijní stanice připomíná park a má velmi příjemnou atmosféru, navštívit lze i zdejší chrám. V sousední Kalkatské botanické zahradě vás oslní tamní fíkovník banyán, i když na místě by bylo spíš použít slovo „zastíní“. Jedná se o zhruba dvě stě let starý strom, který má údajně druhou největší korunu na celém světě. Musím potvrdit, že pod jeho korunou se člověk cítí opravdu velmi malý. Ostatně tak jako v celé Kalkatě, která má více obyvatel, než Česká republika.